Fotografie má jedinečnou schopnost hledat skrytou podstatu věcí a jevů. Ve „zvláštních“ dobách se obtížně hledají slova a myšlenky pro to, co se děje kolem. Je tu ale možnost použití fotoaparátu, jako svědka času, doby, ale i našeho hledání. Oko kamery nám pomáhá dostat se pod povrch iluze skutečnosti.       

Režisér nebo spisovatel si mohou s nadhledem a odstupem času vytvořit svoji vlastní fikci, ale fotograf musí být jeho svědkem. Musí umět zaznamenat to, co se skrývá za viditelnou realitou, co teprve čeká za dveřmi. Otevřená mysl, rychlá reakce a přítomnost okamžiku na správném místě je nutností. Vrátit se na stejné místo později už nelze. Život nám dal možnost vzpomínky, abychom se mohli vracet a hodnotit. Vraťme si pomocí fotografií dobu, kdy byl člověk nedůležitou součástí doby. Neměl možnost zkoušet a měřit své vlastní síly a za pocit jistoty, nebo svěřené vyvolenosti jen přikyvoval tomu, co bylo shůry dáváno. Připomeňme si dávno zasuté vzpomínky na překotnou atmosféru konce let osmdesátých, kdy se rozpadala celá jedna epocha, která formovala i naše životy. Poznáme, kam jsme se od té doby posunuli a můžeme přemýšlet, proč nám dal osud právě tuto zkušenost a možnost srovnávání. JK, březen 2009                                                                                
Ostrava v osmdesátkách
@ Začátek osmdesátých let znamenal pokračování šedivě jednotvárné politické normalizace - období, jehož konce, jak se tehdy zdálo, nebylo možno dohlédnout. Odvážnější a aktivnější odcházeli, nebo protestovali, většina z nás se však alespoň navenek smířila se situací. Všeobecný nesouhlas s poměry měl rozmanité projevy. Někteří lidé ho například vyjadřovali zvýšeným zájmem o kulturu svobodnější části světa, nebo i vlastní tvůrčí činností. @ Jiří Kudělka (1952) patří ke generaci, která v době dospívání ještě stihla nasát uvolněnou atmosféru šedesátých let, aby záhy zažila také srpen1968. Kudělka se narodil v Ostravě, ale gymnázium vystudoval ve Valašském Meziříří. V roce 1971 se však opět vrací do Ostravy a studuje Vysokou školu báňskou, kterou absolvuje jako strojní technolog. Do prvního zaměstnání nastupuje v Nové huti, později pracuje u Hutních montáží jako matematik-analytik. Práce mu však nepřinášela očekávané uspokojení. V té době začal soustavně fotografovat. Po prvních zkušenostech z oblasti portrétní fotografie (dětské a dívčí portréty vystavil v roce 1982 v tehdejším Kině náročného diváka) se od počátku osmdesátých let začíná systematicky věnovat fotografování Ostravy. Zpočátku vznikaly převážně statické snímky městských zákoutí ve stylu „poezie všedního dne“ a „nalezených zátiší“. V těchto prvních snímcích se ještě objevovaly dozvuky tradiční lyričnosti, tolik typické pro českou fotografii a snad také vlivy v šedesátých letech progresivní skupiny DOFO. Později se na jeho fotografiích stále častěji objevovali lidé a nejprve to byly děti, jakoby ztracené v nehostinných panelových sídlištích. Na těchto nově vznikajících fotografiích lze pozorovat postupný odklon od výtvarného pojetí k větší autentičnosti fotografie. @ Jeho prohlubující se zájem o fotografii ho přivádí na Institut výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů, který absolvoval v letech 1983-86. Během studia začíná pracovat na svém reportážně pojatém cyklu „Ostrava všedních dnů“. Pro tvorbu živých, bezprostředních fotografií bressonovského typu si tehdy zvolil nevšední nástroj - panoramatickou kameru. Na toto období vzpomíná: „První reportážní cyklus jsem fotografoval vypůjčenou panoramatickou kamerou a metodou rychlé práce. Kamera mne tehdy neustále provázela mými častými pochůzkami městem, neustále připravena k expozici“. Neobvyklost snímání živých, reportážních snímků panoramatickou kamerou, ale především kultivovaný autorský pohled, dodává tomuto souboru vysoké výtvarné kvality. Za tento cyklus fotografií získává Jiří Kudělka ocenění, periodicky udělované Svazem Českých fotografů - titul Mistr SČF roku 1986 a soubor ve formě výstavy putuje z Prahy po mnoha krajských městech. @ Ve druhé polovině osmdesátých let navázal na svůj úspěšný cyklus dalšími dokumentárními soubory ze života Ostravanů. Byl to především soubor z let 1985-87 karikující tehdejší prvomájové oslavy („Oslavy 1.Máje 1985-88“). Strohým dokumentárním záznamem stereotypu každoročních politických slavností odhaluje pravdu o našich tehdejších životech. Později se znovu vrací do města a jeho sídlišť a v letech 1985-89 pracuje na cyklu „Kradené okamžiky“. V tomto souboru autor klade větší důraz na člověka a jeho existenci v průmyslovém prostředí Ostravska. Je zde patrný určitý posun k větší empatii a důvěrnějšímu kontaktu s fotografovanými lidmi. Tentokrát plně využívá kinofilmový přístroj a širokoúhlý objektiv s ohniskem 20 mm. @ V polovině osmdesátých let Jiří Kudělka pociťuje, že je stále více deformován a svazován svou profesí analytika. Proto v roce 1986, po absolvování studia fotografie, opouští svou inženýrskou profesi, krátce pracuje jako technolog ve výrobním družstvu Fotografia a později již jako fotograf. Do práce na dalším cyklu dokumentárních fotografií ho vtahuje vír událostí v listopadu 1989. Vzhledem k zaměření své dosavadní fotografické tvorby nemohl Jiří Kudělka zůstat stranou a plně využil své zkušenosti při fotografování v ostravských ulicích. Svými snímky se pak podílel na řadě aktuálních kolektivních výstav uspořádaných na podporu probíhajících politických změn. Jeho fotografie byly aktuálně vystavovány ve výlohách obchodů a jiných veřejných místech, fotografie z Ostravy byly také zastoupeny v souboru putujícím po Evropských městech a publikovány v celonárodních tiskovinách. Soubor dokumentárních snímků z listopadu 1989 byl vystaven s desetiletým odstupem (1999) v Ostravském muzeu pod názvem „Představení skončilo, zapomeňme“. Po listopadové revoluci 1989 se zásadním způsobem mění všeobecné názory na fotografii a dřívější zájem diváků o autentické fotografie obsahující skrytou ironii k vládnoucímu režimu náhle mizí. V oblasti živé fotografie došlo, podobně jako i v literárním, hudebním a výtvarném undergroudu k ztrátě nepřítele. @ Jiří Kudělka uspořádal od poloviny 80. do komce 90. let kolem 20 samostatných autorských výstav u nás, ale i v zahraničí, převážně s reportážní tématikou. Koncem 80 let se zabýval tématikou rockových koncertů. Své modře tónované fotografie vystavuje v klubech, ale i na celonárodních přehlídkách v Praze (1987, 1988) a získává např. pozvání na vystavení autorského profilu na celosvětovém salónu v Burghausenu. Po roce 1990 se odklání od živé dokumentární fotografie k výtvarně pojatým snímkům. Využívá ateliér a v průběhu 90. let postupně vznikají soubory ženských portrétů a figurálních studií, imaginárních zátiší i stylizované barevné panoramatické snímky krajin, měst i lidí z cesty po Kalifornii (1994). Vedle komerční fotografie a práce na zakázkách se Jiří Kudělka i nadále věnuje své vlastní tvorbě, jejíž kvalitou se řadí mezi výrazné osobnosti ostravského regionu. Martin Smékal březen 2009
Ars longa, vita brevis ”Ostravsko 80. léta”

Martin Smékal o autorovi             

MĚSTO
“Ostravsko 80. léta“      
“Listopad 1989“