FOTOGALERIE Dívat se,  a vidět …
“Město fotografií“ 
”Město fotografií”
Dámy a pánové - Jiří Kudělka a jeho : Diskuze u pramene a myš za zády Masopust velkoměsta a výprodej andělů Trnité železo a zralá jablka Červený balónek a únos času Vášnivé flamengo pleťové masky Nepřístupná lolita a satelity k obejmutí Ochranné obleky s měsícem za dráty Saxofon hlaholící do pivních slavností zápasící grafitti s billboardy šklebů… Jiří Sedláček
Autor   vnímá   město   jako   možnost   k   vytváření   vlastních   příběhů,   které vystupuji    z    toku    času.    Hledáčkem    kamery    hledá    zajímavé    lidi    a prostředí,    aby    je    po    nějaké    době    mohl    propojit    s    jejich    novým příběhem.    Volnější    práce    s    obrazem    a    asociacemi    nabízí    svobodu vyjádření.   Přináší   zajímavé   srovnání   reálných   momentů   a   vlastních vizí.
OSTRAVA  Černá s šedivými stíny Konkrétní i abstraktní Absurdní i přímočará Ufňukaná a plná výsměchu Těhotná svými nesplněnými sny Známá svým umírněným šílenstvím a šílenou umírněností Agresivní i zbabělá Louhovaná i louhující Zatěžkaná lehkostí, lehkovážná v těžkostech Zrazující polibkem a křižovaná hrubostí Matka i macecha, sedící si na vejcích Tajemná a dýmící Lahvová i čepovaná Snící o očích bez černé komtury Konkubína patriotů … Jiří Sedláček
Martin Smékal:  “Město fotografií”
Město fotografií Jiřího Kudělky Jiří   Kudělka   začal   fotografovat   koncem   sedmdesátých   let.   Později,   po   prvních   zkušenostech   v oblasti   portrétu,   se   od   počátku   osmdesátých   let   začal   soustavně   věnovat   fotografování   města           Ostravy.   Zprvu   vytvářel   statické   snímky   městských   zákoutí   ve   stylu   „poezie   všedního   dne“   a „nalezených   zátiší“,   ale   později   se   na   jeho   fotografiích   stále   častěji   objevovali   lidé.   Na   těchto snímcích,   které   bychom   mohli   zařadit   do   žánru   živé,   nebo   reportážní   fotografie,   lze   pozorovat postupný   odklon   od   počátečního   výtvarného   pojetí   k   větší   autentičnosti   ovšem   při   zachování kultivované    obrazové    formy,    která    je    tomuto    autorovi    vlastní.    Přestože    v    tomto    stylu    živé, reportážní   fotografie   pokračuje   dodnes,   lze   v   jeho   dosavadní   volné   fotografické   tvorbě   pozorovat určitou oscilaci mezi reportážní a výtvarnou polohou. Jiří   Kudělka   jako   zkušený   fotograf   si   uvědomuje   nenahraditelnou   hodnotu   a   vizuální   účinnost momentky    pořízené    v    rozhodujícím    okamžiku,    přesto    jeho    tvůrčí    práce    reportážními    snímky nekončí.    Ryzí    reportážní    momentky,    prezentované    bez    dalších    úprav,    tvoří    jen    malou    část výstavního   souboru   „Město fotografií“.   Autor   ve   své   práci   postupuje   podobně   jako   malíř,   který   si svůj    obraz    nejprve    vytvoří    v    představách    a    teprve    pak    jej    po    etapách,    po stup ně    realizuje. Kudělkovy   reportážní   snímky   jsou   tedy   většinou   východiskem   k   hledání   nových   obrazových   a významových   souvislostí,   které   objevuje   teprve   v   klidu   své   pracovny   ozářené   světlem   monitoru počítače.   Ve   svém   výstavním   souboru   „Město   fotografií“   mistrně   skloubil   obě   tvůrčí   polohy   reportážní    a    výtvarnou    ve    formě    nově    vytvářených    fotografických    obrazů    -    manipulovaných fotografií. Jiří   Kudělka   vnímá   realitu   města   se   všemi   jeho   strukturálními   proměnami   a   jako   citlivý   fotograf   na ni   reaguje   ze   svého   úhlu   pohledu,   svými   fotografickými   nástroji   a   zkušenostmi   profesionálního fotografa.   Prostřednictvím   své   tvorby   nejen   interpretuje   svůj   postoj   k   městu   a   jeho   lidem,   ale pomocí   svých   fotografických   obrazů   vytváří   skutečnost   novou   ve   které   ukazuje   tu   přívětivější, pozitivnější tvář města a jeho života.                                                                                                                                                                                                                                                                                                         Martin Smékal, Prosinec 2012