V oknech časoprostoru lze všude

kolem zahlédnout náznaky a

útržky příštích okamžiků možného

i očekávaného, které nás jako

krajina za zamlženým oknem

provázejí naší cestou, nemusíme

hned litovat nepoznaného a

ztrácet optimismus, jsme uzavřeni

v představách času a užijme si

ještě této jízdy, protože vše může

být jen klam bubliny zvoucí na

zážitky, poznání nebo na snahu

něco měnit a vše snad jednou v

budoucnu dostane svůj smysl řádu

i chaosu, tak se ještě jednou

nadechněme představ a ideálů,

tak dlouho vzhlížených, než nám

sám budík ráno, před odjezdem dá

znamení…