V oknech časoprostoru lze všude

kolem zahlédnout náznaky, útržky

a číhání příštího, možného a

očekávaného, které nás jako

krajina za zamlženým oknem,

provází naší cestou, nemusíme

hned litovat nepoznaného a

ztrácet optimismus, protože jsme

uzavřeni v představách času,

užijme si ještě dnešní jízdy,

protože vše může být jen klam

bubliny zvoucí na zážitky, poznání

nebo touhu něco změnit, které

snad jednou v budoucnu dostanou

svůj vyšší smysl, tak se ještě

jednou nadechněme představ a

ideálů, tak dlouho vzhlížených,

než nám budík ráno zazvoní před

odjezdem…